Zdravím, myslim myslim a najednou mě napadl příběh, nevím jak vám ale já takovýhle příběhy mám rád, předem se omlouvám za pravopisné chIby :D (pišu tam misto jdu-du aby to vypadalo drsně :D ) Není to nějaký oddělený podle odstavců je to prostě takový jaký to je... :)
Takže začínám...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Píp, Píp, Píp, otravně mě budí v šest hodin ráno budík, du na WC kouknu na hodiny a říkám si mám ještě čas du do postele. Asi pět minut po znovu zalehnutí mě vyruší jednoucí metro pod mími okny, to snad není pravda zvedl sem se z podpostele sem vytáhl svou nelegálně drženou zbraň a říkám si co když na to nemám, pak sem na sebe šel hodit nějaký hadry za kalhoty sem si schoval svou devítku a najednou sem začal schýzovat, no nic řek sem vzal sem si klíčky od bytu zavřel dveře a zamčel. po schodech du dolů a ta šedesáti letá sousedka si začala stěžovat ža sou odemě všude vajgle, sem dělal jakoby nic... v tu chvíli mi bylo všechno jedno měl sem plnou hlavu toho co se chystám udělat. Vylezu ven z baráku a co nevidím ! příjížtěj chlupatý v tu cvýli sem myslel že o tom někdo ví a bonznul mě, naštěstí jen projeli a okem na mě koukly, asi sem jim připadal nápadnej s tou kapucou, tak sem ju sundal a dělal jako že se nic neděje. Du kolem výlohy kde sou vystavěný nějaký televize a co nevidim, on se stal nějakej Vocas novím policejním prezidentem, no to teda bude něco řekl sem si když sem vyděl ten jeho xicht, měl oči zaražený až v mozku a nos měl jako sloní chobot. Šel sem dál a pořád mi pře hubu padalo listí pač byl podzim. Šel sem asi osm bloků k metru, jakovždy sem jel na černo, takže kdyby mě skásly byla by to nemalá pokuta dneska sem měl štěstí a moje cesta mohla pokračovat. Vylezu z metra rozhlídnu se a vzduch čistej. Du po ulici asi několik metrů a kdo mě nepoplácal po zádech no byl to chlupatej celej sem stuhl, zamrazili se mi záda a pak přišla ta chvíle začal se mě naštěstí ptát jesi nevím kde je tady nějaký dům číslo 715, odpověděl sem mu zaraženě že tady nebidlím že nemám tucha. Uffffff sem si oddychl takhle stuhlej sem byl asi jako kdybych šel do první třídy... Jsou asi tři hodiny odpoledne a já sem před svím cílem, je to malej obchůdek a za vílohou plno zlatejch a stříbrnejch sarapatiček, vlezu tam, počkám až všichni odejdou a dělám jakože si prohlížím prstýnky, vytáhnul sem devítku na prodavačku kterou sem měl za kalhotama a začal sem řvát DEJ SEM TO ZLATO A DĚLEJ !!! Potil sem se jako čínský prase který utíká před zabíjačkou, pořád sem se rozhlížel ke dveřím jesi někdo nejde trvalo to asi tři minuty než ta baba mi dala to zlato a stříbro do batohu co sem měl na zádech a teď rychle zdrhat, takový mety sem fakt ještě nedával běžím asi pět nebo deset minut a říkám paráda a mám to v kapse, tak sem zpomalil a šel normálně jako by se nic nedělo, du du du a najednou houkačka policejního auta, začal sem zdrhat už mi byly za prdelí tak sem změnil můj plánovanej směr mezi těma klasickejma americkejma barákama sem vběhl do uličky přeskočil pár plotů, ale pořád mě sledovali, uslyšel sem výstřez z pistole, myslel sem že je ta kulka ve mě, nic sem necejtil a běžel dál, policajti na mě řvali stůj ty parchante nebo ti prostřelim hlavu ! V kalhotách sem měl nasráno pořád sem zdrhal, batoh sem měl přitisklej k břichu a běžel a běžel...  Najednou slyším výstřel z brokovnice a ucejtil tu hnusně pálivě bodavou bolest, nevim kolik broků sem měl v zádech ale cejtil sem jek mi teče krev, ze všech sil běžím, ale už nemůžu vybíhám z uličky a naproti mě další policajt s nějakou zbraní pak sem slyšel výstřel padl na zem a chytl se za nohu, to byla bolest nedalo se to vydržet, kouknu před sebe a mezi oči mi míří hlaveň brokovnice, zatmělo se mi před očima a už sem o sobě nevěděl, nevím co se stalo jesi sem se probral v base nebo v nemocnici, nebo jesi sem uplně kaput....